RECENZE: Alena Mornštajnová - Hana

Název: Hana

Název v originále: Hana

Autor: Alena Morštajnová

Série: -

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2017

Počet stran: 306

Dá se říci, že knihu Hana bylo v posledních měsících velmi výrazně vidět. Získala si hodně čtenářů a každý, kdo si tento román přečetl, si ho nemohl vynachválit. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli si Hanu také přečíst, nebo ne. Tematicky mne román zajímal, ale bála jsem se zklamání - znám se totiž. Když knihu všichni opěvují až do nebe, mívám potom tak vysoké a přehnané nároky, že pak bývám zklamaná. Naštěstí to však nebyl případ této knihy. A já jsem neskutečně ráda, že se mi Hana dostala nakonec do rukou.

Je rok 1954. Devítiletá Mira porušila zákaz svých rodičů a za to byla potrestána – nedostala při rodinné sešlosti moučník. Možná se to zdá jako maličkost, ale již brzy Mira zjišťuje, že tento trest jí vlastně zachránil život. Když se pak Mira po rodinné tragédii dostává do péče své tety Hany, není z toho nejdříve nadšená. Své tety se bojí. Teta Hana je totiž málomluvná, většinu času pobývá ve svých myšlenkách a v prohlubující se depresi a ostatními lidmi je považována „za divnou“. Nic však není černobílé a čtenář si spolu s Mirou po čase uvědomuje, že Hana si prošla tak těžkými životními událostmi, že málomluvnost a život ve vlastních myšlenkách je jejím jediným únikem před minulostí.

Když přemýšlím nad tím, jaké knihy jsem letos již přečetla, jen málokterá z nich byla tak silná, jako byla právě Hana. O to silnější a svým způsobem i tíživější to je, když víte, že to pozadí, na němž autorka svůj román staví, se zakládá na skutečných událostech. Když knihu začínáte číst, tušíte, jakému tématu se kniha bude zhruba věnovat. A přesto v sobě Hana skrývá tolik emocí, tolik životních příběhů, tolik zvratů, že ani sebelepší anotace vás nepřipraví na to, co vás v této knize nakonec čeká.

Hlavní postavou, kolem níž se celá kniha točí, je Miřina teta Hana, zpočátku považovaná za podivínku a tak trochu černou ovci rodiny. Ale čím víc se noříte do jejího příběhu, poznáváte, že Hana má ke svému chování velmi pádné důvody. A spíš než odsouzení k ní člověk postupně začíná cítit lítost, smutek, respekt, úctu a pokoru.

Jak jsem zmínila výše, kniha je protkána řadou silných emocí, které doprovází životní dráhy jednotlivých postav. Nejvýrazněji se tu potkávají naděje, sny, optimistická víra v budoucnost a láska, které jsou nečekaně a krutě přeťaty a ušlapány strachem, zlobou, žárlivostí, výčitkami a vypočítavostí. A to je jen krátký výčet toho, s čím se v knize můžete setkat.

Nejsilnějším motivem knihy se pak stává téma viny a odpovědnosti za osudy ostatních lidí, s nimiž se člověk nejvíce stýká. Jak a koho ovlivní vaše rozhodnutí, že něco uděláte, či neuděláte? Zkuste se nad tím sami někdy zamyslet – možná sami sobě dokážete nabídnout nečekané odpovědi. Tíha, kterou z knihy cítíte na každé stránce, se s přibývajícími písmenky přenáší pomalu na vás. Ta tíha, která Haně dosedla na bedra s každým prožitým životním mezníkem, jako by se stávala i vaší součástí. Nejhorší nam to je, že víte, jak celá kniha končí, ale nemůžete tomu nijak zabránit – jen se vézt na vlně smutku, melancholie, strachu a se slzami v očích.

Mornštajnové se podařilo dobrat se až na samou dřeň lidské psychiky – toho, co se stane s člověkem, když zažije tak moc těžkých událostí, že už nemůže dál a žije jen v jakési mlze. Nežije, přežívá. Čeho jsou lidé schopni vůči druhému jen proto, že jsou zaslepení řečmi jednoho diktátora, je pro dnešního člověka jen těžko představitelné.

Hana se rozhodně řadí mezi ty nejlepší knihy, které jsem v letošním roce přečetla, a rozhodně se řadí i mezi to nejlepší, co jsem kdy přečetla za svůj život. Způsob, jakým Alena Mornštajnová vypráví tento příběh, je působivý, sugestivní, místy syrový. A přesto se to čte neskutečně snadno a rychle, až z toho mrazí, jak dobře se do toho člověk ponoří. Slovo „dobře“ tu působí poněkud nepřístojně, vzhledem k tomu, jakým tématem se kniha zabývá, ale lépe to v tuto chvíli vyjádřit nedovedu. Tak jako tak dávám 100 % a moc doporučuji vaší pozornosti.